Znáte ty nejlepší boty?
To, že se my lidé obouváme, a to ať už hodláme jít kamkoliv, není nic udivujícího. Děláme to rutinně, protože víme, že to dělá dobře našim nohám. A máme to natolik zautomatizované, že si vlastně už tento důvod ani nepřipouštíme, nepřemýšlíme nad tím. Zkrátka jdeme tam a tam, a proto si vezmeme ty a ty boty. Tedy jednou si obujeme to a podruhé zase ono. To podle toho, co si daná situace žádá a co nám přijde nejvíce vhod.
Někam si bereme obuv, u které není ani tak rozhodující pohodlí a dlouhodobá kvalita a odolnost vůči kdečemu, jako spíše elegance, ale jindy jde vkus stranou a hlavní jsou tu jiné vlastnosti, jako jsou pohodlí a kvalita.
A když chce někdo boty, které vydrží snad všechno a v nichž je radost chodit, ovšem zároveň není až tak docela lhostejný ani k estetické stránce této záležitosti, tedy k tomu, aby byly jeho boty zároveň i hezké, volí často trekové boty. Které jsou ideální pro výlety do přírody, a to vlastně bez ohledu na to, jaký je v ní terén a jaké počasí tam zrovna panuje.
Takové trekové boty jsou totiž určené právě pro turisty, kteří musí pokořovat nejednou i vysloveně neschůdný terén. Ty jsou tu od toho, aby byly pohodlné, ale také aby hřály a nepromokaly a aby v nich byl člověk v maximálním bezpečí. Protože právě v divoké přírodě se nejspíše špatně došlápne a mohlo by být zle.
Lidi, kteří si pořídili trekové boty, tak poznáte v relativně nebo i vysloveně divoké přírodě snadno.
Jsou to ti, kdo se tu nebelhají, neúpí, neskřípou zuby, nevzdychají, nepláčou… Jsou to ti, kdo si vykračují radostně i v místech, kde to není pro chůzi právě ideální. Protože tito nemají puchýře, nemají odřeniny, nemají v takové obuvi mokro ani v ní nemrznou. A to jim v přírodě může kdokoliv jiný závidět. Protože chodit někde v terénu v jiných než trekových botách bývá často krajně nepohodlné. A proč trpět, když se u nás může dokonale obout kdokoliv?