Vzpomínáte na dovolenou?
Nevím jak vy, ale já mám letošní dovolenou pořád ještě v živé paměti. Doteď na ni vzpomínám. Je to přece jenom pouze pár dní, kdy mi skončila, a něco jako dovolená se tak rychle nezapomene. Hlavně když se po dovolené zase nastoupí do práce a zase se musí dělat to, co chtějí nadřízení, a ne to, co by chtěl dělat člověk sám. A tak pořád ještě ve volných chvílích vzpomínám na uplynulou dovolenou, kterou už jsem opravdu potřebovala jako sůl. Nebo jako vzduch. Vzpomínám na tu krásnou dobu, kdy jsem si mohla přispat a potom jít jednoduše ven, kdy se sice taky něco muselo, ale nebylo toho tolik jako v zaměstnání, a hlavně to byla změna.
Konečně jsem si odpočinula. Jenže všechno krásné jednoho dne skončí, a tak i moje dovolená skončila. A zbyly mi jenom vzpomínky na ty krásné časy. A asi zbyly i vám, pokud už taky máte po dovolené a pokud jste si ji užili tak, jak jste si ji užít chtěli. Někdo z nás vzpomíná třeba na toulky v našich lesích, jiný na moře nebo na hory, na naši vlast nebo třeba i velice vzdálené kraje. Někdo má prožitou dovolenou spojenou s pobytem ve městě, někdo v přírodě, to podle toho, co komu nejvíc imponuje a co si taky mohl dovolit. Protože je přece jasné, že si nemůže každý dovolit všechno. Že tu máme i spoustu lidí, kteří na dovolenou svých snů zkrátka nemají. A ti mají smůlu, že musí zůstat doma nebo se spokojit s něčím míň dokonalým.
Ale to jsem já naštěstí nebyla. Pro mě byla dovolená jako vždycky ta nejlepší na světě. Konečně jsem zase jednou mohla dělat to, co jsem chtěla. A tak jsem se z dovolené vrátila zotavená. A to je dobře. I když je to i trochu špatně, protože čím hezčí je taková dovolená, tím hůř se z ní vrací do každodenního života. To krásné se neopouští snadno. Ale aspoň ty vzpomínky na dovolenou mi zbyly. A musím si s nimi vystačit až do příští dovolené. Která mi chybí, ale mám se aspoň na co těšit.